Představte si tichý prostor. Na kávovém stolku úhledně srovnané časopisy o kráse. Lungo bez mléka k tomu. Pohovka s huňatými polštáři, které vám nikdo nerozhází ani nerozcupuje. Tiché vrnění difuzéru s vůní geránia. Tři hodiny času, kdy se nemusí dít vůbec nic.
Napřed chvíli pobíhám jako tygr v kleci, který je zvyklý na chaos multitaskingu. Pak se uklidním. Hlavě dojde, že mne nikdo a nic nehoní. Beru tužku a papír nebo fotoaparát. Nebo si čtu. Nebo se věnuji nejvyšší formě zábavy – zírání do blba. Až myšlenky pomalu utichnou a ke slovu se dostane mlčící většina duše.
Prostor pro Múzy mám teď každou sobotu dopoledne. Možná se to časem změní. Možná do něj začnou víc chodit lidi. Ale zatím je to místo velmi tiché a já tak opatrně zjišťuji, co ode mne vlastně čeká.